Odlet a cesta Lužany – Púne
Je to jako mrknutí oka. Blíží se čas, kdy odlétáme do Indie, konkrétně do města Púne nacházející se ve státě Maharashtra. Jsem trochu vyklepaná, je to můj první dlouhý a samostatný let. Odlet je vcelku náročný, ale vtipný, máme totiž trochu potíže. Nejdříve mi přichází SMS. „Mami oni mi ruší zpáteční let z Istanbulu do Prahy“, oznamuji. Odjíždíme na letiště a oběma nám někde na úrovni Berouna pípá další SMS. Mami, mění nám odlet z Prahy a na potvoru každé z nás přidělují jiné letadlo. Naštěstí jedeme včas a maminka nám pomáhá vyjednat odlet do Istanbulu ve stejném letadle. Odlétáme s vědomím, že nestíháme navazující let do Mumbaje. Další budeme řešit, jak se říká, za pochodu. Letiště Istanbul. Hrůza! Máme v budově letiště čekat plných 24 hodin! Ufffff! Hurááááá! Máme štěstí, zaměstnanec letecké společnosti nám nabízí jako náhradu let s přestupem v Dubaji. V Dubaji máme chvíli času. Zkusíme se alespoň nadechnout místního vzduchu, řadu hodin trávíme jen v letadlech a klimatizovaných prostorách letišť. Chceme jen trochu čerstvého vzduchuůůůůů! A jak otvíráme dveře ven, dostáváme bombu čenichovku ve formě zdejšího vedra. Hyc venku je jak náraz do rozžhavené žulové stěny a tak ty dveře ihned je zase rychle přiboucháváme. Zlatá klíma. Nastupujeme na palubu letadla do Mumbaje. V Mumbaji na nás již netrpělivě čekají rodiče Gayatri. Aerolinky Emirates, na rozdíl od těch tureckých nezklamaly, spolehlivě a bezpečně s námi dosedají na ranveji. Po odbavení se vítáme s rodiči a jedeme do města, které budu po dva měsíce nazývat mým domovem a jako Gayatri byla prakticky součástí mé rodiny, tak já teď budu součástí jejich.
Jo první dojem z Indie. Spousta lidí, hluk a auta jezdí vlevo.
