Po příjezdu zpět do Brazílie, pak zakrátko přijela babička z Orlandie a asi po dvou dnech se jelo na pláž. Měla jsem Vánoce na pláži! Byla jsem zvědavá, jak se tam největší křesťanské svátky slaví a byla jsem překvapená, že pokud v rodině nejsou malé děti věřící na Papa Noel, tak Vánoce se rozeznají jen podle toho, že večeře je o půlnoci a mají k ní rybu, majonéz (něco jako náš bramborový salát, ale bez brambor a s nějakou amazonskou zeleninou) a rýži. Sem tam na ulici projelo nějaké auto s Disney postavičkami, které rozhazovaly sníh, ale to pro mě jako pro holku ze střední Evropy bylo spíš dost úsměvné. Každopádně oceán byl supér a neodjela jsem s o moc tmavším odstínem pleti. Hlavní heslo, které jsem si tam razila, bylo: Nespálit se a neuhřát se! No, a aby ne, když mi vždycky strčili do ruky mastičku s faktorem 70, klobouk, měla jsem i tričko a když jsem náhodou vylezla z vln, tak mě zalévali kokosovou vodou přímo z kokosu…
