Chci do Nepálu! Nevím, zda-li to vyjde letos, ale v budoucnu určitě. Další bod do seznamu, kam se chci podívat.
Ale proč? Vlastně ani nevím, kde jsem k tomu přišla. Možná jsem viděla na facebooku reklamu na značku Thao, nebo to rovnou bylo upozornění na knížky? To je jedno. Rozklikla jsem si to a našla si nějaké informace. Jedná se vlastně o neziskovku a pomoc dětem v Nepálu, v Čechách primárně právě přes obchod s oblečením Thao, který založila dívčina na mateřské. Celkem mi to zaujalo. Ne, popravdě mi to vzalo hodně a tak jsem hned ač s přiškrceným českým bankovním kontem si koupila dvě románové knížky s příběhem Míši.
Asi po týdnu mi přišel balíček. Strašně se těším, až to otevřu, ale zrovna jednu v autobuse městské hromadné dopravy domů, tak si nadšeně vyberu kouteček v dopravním prostředku a se zvědavostí si otevírám bílou obálku. Vytahuji si krásné knížky. A co to? Mám tam přibalený dárky. Záložku s fotkami nepálských lidí a… Obálku/psaníčko, skládané z nepálských novin, zapečetěnou srdíčkem vystřiženým z barevného papíru a ve vnitř? Ve vnitř byl malý lísteček s pozdravem v angličtině a v nepálštině. Ani nevíte, jak mi tohle dojalo. Krásný!
Neměla jsem moc času, ale stejnak jsem mezi posledními zkouškami využila každičkého volného času, kdy jsem si mohla číst příběh o mladé ženě, která chtěla zlepšit svět a pomoci. Jak jsem se dostávala hlouběji a hlouběji do příběhu, tak jsem se v Míše viděla čím dál tím víc. Také bych chtěla něco takového dokázat a být v kontaktu s lidmi, kteří stojí o mou přítomnost, potřebují mojí pomoc a odmění mi úsměvem. Vím, že to není lehké, ale uvidíme. Třeba se jednou do Nepálu dostanu jako dobrovolnice a osud mi ukáže, co dál.
Objevila jsem ještě třetí knížku, tentokráte s fotkami, a opět si jí pořizuji a dostávám psaníčko od nepálské holčičky. Buší mi srdce, jak si to otvírám. To je prostě něco nádherného!
[ngg src=”galleries” ids=”5″ display=”basic_thumbnail” thumbnail_crop=”0″]