Omlouvám se za prodlevu, nějak jsem to asi neodhadla a začala se mi kupit práce do školy, kolem školy a podobně a už ani nevím, kde jsem skončila. To, že jste o mě dlouho neslyšeli, ale ovšem neznamená, že jsem se nudila a neužívala si karantény. Co to vlastně znamenalo? Lidé si dosti často myslí, že pod slovem karanténa se schována spousta volného času, ale to není můj případ, ba naopak, spíš to znamená fůra práce na víc a závidění jiným, kteří se tvářili, že teď zažívají naprostou pohodu, klid a válení.
Na začátku karanténního opatření, kdy mě chtě nechtě maminka přesvědčila a odstěhovala z Budějovic jsem trochu prskala, ale vlastně ten první týden byl asi nejlepší. Užívala jsem si vycházek se psem, sluníčka a mé rodiny, i když to ze začátku bylo trochu složitější si navyknout na režim mama hotelu a neustále kulisy svých sourozenců a babičky Kvíčaly (ale konec konců na tohle se ryhle zvyká, mnohem rychleji, než se odvyká). Trochu jsem nechápala je a vlastně v ledasčem nechápu a oni zas tak úplně nerozumí mě. Například mí sourozenci si myslí, že žiji jen učením a velice mi to baví. Ouha, ale nevím na kolik je to správná domněnka. Vždyť mnohdy sedím u toho počítače a u on-line výuky jen z přesvědčení, že jinak mi ujede voda a pak stíhat nebudu. Studium na dálku lze považovat za srandu jen do určité míry, jelikož jen určité kurzy se dají brát jako výhoda samostudia nebo dálkového studia. Když se nepřinutím si uvařit čaj a zakotvit u počítače, tak budu létat někde venku, sice strašně šťastná, ale pak se z toho zhroutím.
Koncem dubna jsem se rozhodla, že se už nutně potřebuji vrátit do univerzitního života a začít pracovat na tom, co jsem opustila. Hlavní záminka v tomto počinu byla, že mi blednou nedotčené vzorky a měla bych s tím začít něco dělat. Tak jsem první květnovou neděli odjela do Budějovic.
Plány se měnění a plánují se jen velmi opatrně, vždyť nám všechno mění téměř před nosem. Nebo spíš bych měla říci, že to mění, ale nikdo se v tom moc nevyzná a tudíž interpretace každého se značně liší a pak vzniká chaos. Jsem z toho unavená. Vrátila jsem se k mikroskopu a na půl oka od okuláru sleduji, spekulace o tom, že nám možná natáhnou studia a nebo tu zůstaneme přes prázdniny. Obě varianty bych chápala, ale nelíbí se mi, že se tok informací se rychle mění jako voda v řece. Co je pravda? Kdy začneme? Pokud bych musela prodlužovat, to chápu, ale ať se o tom oficiálně zmíní co nejdříve. Nemusela bych se pak tolika stresovat s lineckými kurzy, kde tvrdě bojuji o to, abych nic zbytečně nenatahovala. S pár týdny či semestrem na víc bych možná vyřešila i myšlenku, na kterou se mi jednou za čas někdo zeptá: Kam potom? Jednoduše bych zůstala v oboru na mých domovských univerzitách.
Všechno je složité a nepředvídatelné. Včera jsem si začala pohrávat s myšlenkou, že to zvolním, pokyny nepokyny. Užiju si mikroskopování, udělám z něj větší zábavu, než-li denní rutinu a budu chodit více ven. Na procházky chodím velmi málo ze strachu, že nebudu zvládat povinnosti, ale to je blbost. Možná si vše rozvrhnu, tak abych se pohybovala částečně v Budějovicích i v průběhu léta a nebudu nic tlačit, o prázdninách lze celkem snadno dopsat bakalářku, dokončit zkoušky a případně i ty laborky. Uvidíme. Sice mi chybí domov, ale doma mi zase chybí přátelé, kteří mě vytáhnou na procházku nebo na pokec a on-line věci už mi moc nebaví. Skombinuji to a bude to.
Teď ještě zbývá vyřešit, jak to uděláme s biochemickými sborkami. Prodlouží se či nikoliv? Rakušáci prý byli vyhozeni z kolejí a nemohli se vrátit ani pro věci. Teď jim dali možnost se vrátit, ale za podmínky dvou negativních co-vid testů (téměř za 300 euro), nebo karantény. Tak snad se všichni brzy opět setkáme a věci se vyřeší.
