Snažíme se jet mimo placené dálnice, GPS nás vede po okreskách. Říkám: „Oč delší cesta o to horší“, vjíždíme dle našich norem na silnici třetí třídy, prudké stoupání. Fiat Panda se kolem nás protáhne, větší auto již ne. Zastavujeme nad obcí Santa Trinità,
nádherný výhled. Po nahlédnutí do mapy, náš úmysl použít neplacenou cestu bere za své. Výhled by byl skvělý, ale provozní náklady, čas,… Vracíme se na dálnici.
Projíždíme Firenze. Po pár kilometrech vidíme na kopci opevněnou vesnici Monteriggioni, zastavujeme a jdeme se projít.
Naším cílem jsou lázně Bagni di Petriolo, přijíždíme k nim odpoledne. Parkujeme na kopci, u pramenu je kraj silnice beznadějně plný. Honem plavky, župany a prohřát se.
Dnes zkoušíme nalézt pramen po proudu řeky. Ve vápenných vanách, voda není tak teplá, jak jsme si představovali, ale je to tu romantické, méně lidí, jen dvojce a pán ve vanách nad námi.
„Mělo to být místo pro nudisty. Ale pro Italy to znamená, že holky nemají vrchní díl plavek:-) Skoro jsem Ti musela zatlačit oči zpět do důlků, jak ta černoška s chlapíkem o vanu výš vzdychali v pravidelných intervalech:-)“
Ano. Neměl jsem daleko, k tomu aby mi vypadly oči s důlků. Štíhlá asi dvacetiletá, nádherně tvarovaná ebenová postava vylézá z vany. O černých rusalkách v našich pohádkách ani stopa. Děti o moc přichází. Sahá po ručníku,…. Snažím se dívat jinam. Nedaří se. Ájo, musíš přiznat, že je krásná.
Začíná pršet. Ája uklízí šaty a boty do tašky, plavkám déšť nevadí. Končíme se setměním, zítra je také den. Celou noc prší, snad umyje nasolené auto z cesty přes Alpy.
Ráno, rychlá snídaně a hurá koupání. Řeka stoupla o cca 50 cm, nejspodnější vana tvořená vyskládanými kameny v řece je pod špinavě hnědou hladinou. Dnes pramen u mostu. Zkoušíme horní nádrž s 42°C vodou. Zážitek z vnoření není doslova příjemný, ale zato velice intenzivní. Postupně si pár minut zvykáme, než zpocení opouštíme nádrž a hledáme o něco chladnější místo níže. Nahřívání, meditace, pospávání, voda si nás doslova hýčká. Tři dny naprostého lenošení v teplé vodě. Mysleli jsme si, že zde přes svátky zde bude volněji, místní i komunita cestovatelů se průběžně obměňují. Voda v řece během dne klesla a tak je i v části řeky ohraničené kameny čistá a teplá voda. Vánoce jsou tady. Vždycky jsem si přál Vánoce v klidu a bez shonu a předvánočního stresu. Mám je a je to paráda.
„Celé to tu bylo skvělé. Teploučká vodička a sluníčko způsobily, že jsme se v prosinci krásně připálili. Lenošení jsem si užívala o to víc, protože doma bych lítala po baráku, snažila se uklidit a hodiny prostála v kuchyni.“
Je čas podívat se dále, ještě ranní koupání a vyrážíme na cestu. Dnešním cílem je městečko Monticiano, kde přespíme a půjdeme se podívat na opatství San Galgáno.
je od nás přibližně 3,5km. Obcházíme kopec, mezi stromy na protější straně řeky vidíme opatství. Scházíme k řece, chybí most. Bubák vzal! Teda nechybí, je tu kovová konstrukce nového mostu, ale bez mostovky. Ihned mne napadá základní pravidlo, které nás učili při nástupu k České dráze: „Nešlapejte na hlavy kolejnic“. Proč nešlapat? Totiž po ránu kloužou, zvláště když je na nich rosa. Přesvědčím Áju, že nám rozbitý nos a koupel ve studené vodě za těch pár kilometrů navíc nestojí. Opatství San Galgáno, gotická katedrála vypadá sešleji než na fotografiích. Dále pokračujeme do kopce ke kapli Eremo di Montesiepi. Uprostřed kaple, pod úrovní podlahy je kámen a v něm zabodnutý meč. Dle pověsti nelze vytáhnout. Nepřipomíná Vám to něco? No, dobře mu tak, dle mého názoru je to nejlepší umístění vražedného předmětu. Já bych jej rozhodně ven netahal. V minulosti se o to pokoušeli a teď jsou kosti „utržených“ rukou ve vitríně. Dopíjíme čaj a vyrážíme zpět. Zkusíme trochu pozměnit trasu o polní cesty. Italské značení turistických cest nedosahuje našemu ani po kotníky. K autu docházíme za tmy. Ušli jsme 20 kilometrů.
„Původně to měla být pohodová 7km procházka. Po tom lenošení tolik pohybu byla fuška. A taky najít, kde parkujeme, viď?“
Ano. GPS na hodinkách jsem zapnul až za městečkem a tak jsme auto dohledávali. A to se mi směješ, když záznam trasy zapnu hned u auta.
Ráno nás probouzí ruch na parkovišti. Přijíždí dodávky a prodejci staví stánky, bude tu trh. Na doporučení přeparkujeme auto a jdeme si prohlédnout městečko.
Další zastávkou je Siena. Siena ležící ve stření části Toskánska je hlavním městem stejnojmenné provincie. Kocháme se středověkou architekturou. Procházíme kolem univerzity. Mimochodem ta je jednou z nejstarších na světě. Poseděli a ochutnali, místní speciality v restauraci na náměstí Piazza del Campo. Italské uličky, zvláště mimo turistické trasy, mají své kouzlo. Ája si hned všimla stylu sušení prádla. Prádelní šňůry jsou na kladkách a prádlo se po zavěšení posouvá podél fasády. „Dobře si to zapamatuj“, říká, „Doma mi je vyrobíš na terasu“. Popíši Vám parkování po Italsku. Autíčka napasovaná do různých rohů, u zdí, kde byste neprotáhli žiletku mezi sklopeným zrcátkem a zdí. Ve svahu a bez klínů pod koly. Na to, že bych si je mohl vyfotit, přicházím až pozdě. Co se dá dělat, při další návštěvě se na to zaměřím. V autě koukám na hodinky, našlapali jsme při prohlížení Sieny 17 kilometrů.
„Ten nádherný bílý Brouček zabořený do stěny domu v úzké ulici u náměstí byl vážně bomba! Škoda, že jsme si to nenafotili! To by dcery, které při parkování doma zkouší pevnost sloupku na plotě, koukaly!“
Ano. Skřípal jsem zuby, když čerstvě přivezené auto získalo druhý den zásek na dveřích. Bylo těžké nezačít vyskakovat.
Další zastávka lázně
. Projíždíme typickou Toskánskou krajinou, na obzoru vidíme věže Sieny. Toskánská krajina je bez rovného kousku. Prostě je to pořád do kopec, s kopec a permanentní zatáčka, rovinu neznají. Jo a na každé křižovatce je směrovka na Řím. Je jedno, ve kterém směru jedete.
Je tu předjaří. Pupeny na stromech před rozpukem. Sluníčko tahá ze země stébla trávy, sedmikrásky i pampelišky začínají kvést. Krajina je převážně hnědá poli, která ještě pár týdnů budou čekat na zeleň. Toskánsko miluji. Dokázal bych si představit malý domek na kopci s alejí olivovníků, popřípadě pár citrusů, jednu řadu vinné révy. Skromné to přání?
Bagno Vignoni je malá vesnice a jak jinak než na kopci. Osobně si myslím, že Italové staví z 99% jen na kopcích. Lázeňský bazén ve středu města je památkou. Veřejně přístupné bazény jsou pod kopcem. Voda do nich teče po skále systémem potůčků pak přepadem do řeky Orcia. Voda je chladná. Nevadí. V minulých dnech jsem zanedbal pár věcí, necítím se nejlépe a tak si dáváme den lenošení s knihou v ruce.
„Takové čtení na sluníčku v prosinci má svoje kouzlo. A měli jsme bezva výhled z auta!“
Předposlední zastávkou na naší cestě je městečko Bagni San Filippo.
Chvilka popojíždění a hledání místa pro pakování. Značky zákaz stání na každém rohu. Na konci městečka postává místní policista, ptáme se po místě na parkování. Říká: „Nessun problema“, zaparkovat můžeme, k nedalekému pramenu však nás nepustí, hrdinně, vlastním tělem brání cestu. Máme jít k městečku, tam je pramen „accesso libero“, volný přístup. Bereme ručníky a plavky a vyrážíme. Podél potoka je řada vývěrů. Usazujeme se v nádržce s jeskyňkou, z které vytéká teplá voda. Díky Áje se dáváme do řeči, Ája se dává do řeči, já jen poslouchám, s italským párem a dostáváme typ na další lázně. Po prohřátí, procházíme níže podél potoka k vápencové stěně La Balena Bianca, po ní teče teplá voda z vývěru. Stěna je zahalená v páře, lidé se vyhřívají v bazéncích. Vracíme se na cestu, procházíme městečkem k autu. Ráno přeparkováváme a jdeme přímo do bazénku na úpatí La Balena Bianca. Voda je tu o poznání teplejší než v bazénku včera. Opět lenošíme a užíváme si.
„Tak tam to bylo opravdu bombastické! Nádherná teploučká vodička, relaxace v lese, co chtít víc?“
Původně jsme měli namířeno i do Saturnie, tu jsme však navštívili již v létě 2023. A tak dáváme přednost pro nás neznámému městečku San Casciano dei Bagni.
„Teda chtěla jsem ze Saturnie ty kulaté kamínky do květináčů, ale tahle místa jsou mnohonásobně lepší. Takové ještě neobjevené perly.“
Na úpatí kopce, na kterém stojí zmíněné městečko, se nachází kamenné vany z dob Etrusků opatrované starými Římany i současní Italové se o ně s láskou starají. První vana má teplotu něco přes 30°C jdeme dále k vanám Bagno Grande, kde horní vana má kolem 42°C a spodní jen o trochu méně, jsou průtočné. Vedle, za plechovým plotem se skrývají vykopávky. Užíváme prosluněný podvečer, na věži městečka odbíjejí hodiny, stmívá se je čas vrátit k autu. Volíme cestu do kopce, směrem do městečka. Městečkem a jeho uličkami procházíme již za tmy, obchodníci zavírají krámky. Je tu ticho a téměř liduprázdno a to je Silvestr. Žluté světlo lamp, hluboké stíny v zákoutích, sem tam vánoční výzdoba. U nás by nedočkavci odpalovali první pyrotechniku. Zde je ticho jen na hradbách dokončují pódium a stan s cateringem. Obávám se noci. Silvestr zde však probíhá v poklidu, muzika, slaví se, o půlnoci ohňostroj spouštěný profesionály. Ráno pospícháme do lázeňských van. Včera odpoledne byla voda zakalená, dnes je průzračná. Na vyhřívání máme jen dopoledne, musíme myslet na návrat.
Na obrázku níže je parkoviště s odpadní jámou a kohoutek s pitnou vodou, jak jednoduché řešení problému: “Kam s tím”? Vůbec není nutno budovat speciální kout, stačí jen kanalizační vpusť a kohoutek s vodou. Investice minimální,…
„Bohužel, už nám ty dva týdny končí.“
